
Dracarys! Tato spirální galaxie v souhvězdí Draka pomáhá astronomům měřit vesmír
Na rozdíl od dračího seriálu „Dům na draka“ se jasného žáru tohoto nebeského monstra, které spatřil Hubbleův vesmírný teleskop, není třeba bát. Ve skutečnosti je to super užitečný nástroj, který pomáhá měřit rozpínání vesmíru.
Spirální galaxie UGC 9391 se nachází v souhvězdí Draka (draka), dlouhém hadovitém kousku oblohy, který se nikdy neobjevuje na jižní obloze, protože se nachází v blízkosti nebeského severního pólu. Astronomové nahlédli do tohoto kousku oblohy mezi Velkým a Malým vozem, protože světlo některých hvězd uvnitř galaxie UGC 9391 je zvláštním majákem. Nedávno zveřejněný snímek z Hubbleova vesmírného dalekohledu ukazuje UGC 9391 na pozadí velmi vzdálených galaxií a popis snímku z 30. září(otevře se v nové záložce) ji označuje za „osamělou“.
To, co jí chybí na společnosti, vynahrazuje svým charakterem. Podle popisu Evropské vesmírné agentury (ESA), která ikonickou observatoř spravuje spolu s NASA, je galaxie UGC 9391 plná dvou fascinujících zdrojů světla: proměnnými hvězdami typu Cefeidy a supernovou typu IA. Ty pomáhají astronomům určovat vzdálenosti ve vesmíru.

„Tento snímek pochází ze souboru Hubblových pozorování, která astronomové použili k sestavení ‚žebříčku kosmických vzdáleností‘ – souboru propojených měření, která astronomům umožňují určit, jak daleko jsou nejvzdálenější astronomické objekty,“ píše ESA v popisu.
Proměnné hvězdy jsou hvězdy s měnící se jasností. Cefeidy jsou typem tzv. intrinsických, což znamená, že to není tím, že by například kolem hvězdy obíhal nějaký objekt a občas blokoval její světlo. Tyto podivné hvězdy spíše samy mění velikost a jasnost a jde o dobře pochopený jev. A tak je jejich jasnost spolehlivým přínosem pro následné určení, jak daleko je galaxie.
V galaxii UGC 9391 se také vyskytla zvláštní supernova typu Ia, kdy se hvězdná mrtvola zvaná bílý trpaslík živí jako zombie svou živou partnerskou hvězdou. Dvojhvězdný systém je nadále zatěžován žravou bílou hvězdou, dokud nemrtvý nenahromadí hmotu v hodnotě asi jednoho a půl Slunce. Takové situace probíhají u všech galaxií v podstatě stejným způsobem, takže astronomové mohou opět použít jasnost této události jako spolehlivé měřítko pro určení vzdálenosti galaxie.
UGC 9391 se dostává do zorného pole ze vzdálenosti 130 milionů světelných let díky Hubblově kameře Wide Field Camera 3. Hubble s ní v roce 1990 neodstartoval. Naopak, servisní mise STS-125 raketoplánu NASA Atlantis ji k vesmírné observatoři přidala v roce 2009. Širokoúhlá kamera 3 může studovat nebeské objekty v celém rozsahu elektromagnetického spektra, které sahá od ultrafialového přes viditelné světlo až po blízké infračervené.
Díky Hubbleovu vesmírnému dalekohledu mohou astronomové zkoumat jev, který rovněž nese jméno astronoma Edwina Hubblea: rychlost rozpínání vesmíru směrem ven, nazývanou také Hubbleova konstanta. A tato galaxie na draku severní oblohy nám pomohla osvětlit cestu.
Zdroj: https://www.space.com/hubble-telescope-dragon-spiral-galaxy-photo