Mohl by být Měsíc někdy vytlačen z oběžné dráhy jako ve filmu Moonfall?

Měsíc je blízkým průvodcem Země již miliardy let, a přestože se náš pohled na jeho tvar a velikost v závislosti na jeho oběhu kolem naší planety poněkud mění, zůstává na obloze stále přítomný. Mohlo by se to však změnit?

Ve filmu „Moonfall“ (Lionsgate, premiéra 4. února 2022) záhadná síla vymrští Měsíc z oběžné dráhy a nastartuje ho na kolizní kurz směrem k Zemi, přičemž srážka s planetou hrozí již za několik týdnů. Když jsou postavy filmu konfrontovány s tímto katastrofickým scénářem, který je v sázce, snaží se zachránit planetu; přitom zjistí, že náš přirozený satelit není zase tak přirozený.

Představa Měsíce jako umělé megastruktury, kterou před miliardami let vybudovali inteligentní mimozemšťané, je pevně zakořeněna v oblasti science fiction. Existuje však ve vesmíru nějaký přirozeně se vyskytující objekt, který by mohl Měsíc skutečně vytlačit z jeho oběžné dráhy? Mohla by srážka s dostatečně velkým kamenem někdy proměnit Měsíc v projektil, který by narazil do Země, když kolem sluneční soustavy sviští desetitisíce asteroidů a komet?

Náš Měsíc je pevné skalnaté těleso obklopené velmi tenkou vrstvou plynů známou jako exosféra a tento přirozený satelit vznikl přibližně ve stejné době jako Země, tedy před 4,5 miliardami let.

Všeobecně přijímaná hypotéza předpokládá, že Měsíc vznikl ze skalnatých úlomků po mohutném nárazu mladé Země do menší protoplanety: podle NASA hypotetického objektu zvaného Theia. Jiná impaktní hypotéza navrhuje, že Měsíc i Země vznikly po srážce dvou těles, z nichž každé bylo pětkrát větší než Mars, uvádí NASA.

Měsíc se nachází asi 385 000 km (239 000 mil) od Země a jeho hmotnost se odhaduje na více než 81 milionů tun (73,5 milionu metrických tun). Je velký asi jako čtvrtina Země.

Snímky Měsíce ukazují, že jeho povrch je poset krátery různých velikostí, které vznikly v důsledku minulých dopadů. Většina z nich však vznikla před miliardami let, kdy se sluneční soustavou prohánělo mnohem více úlomků, řekl Paul Chodas, vedoucí Centra pro studium blízkozemních objektů (CNEOS) v Laboratoři tryskového pohonu NASA na Caltechu v kalifornské Pasadeně. Většina kamenných úlomků, které kdysi zaplnily sluneční soustavu, se již dávno rozptýlila, „takže počet dopadů se nyní výrazně snížil – aktuálně je mnohem méně materiálu, který může dopadnout na Zemi nebo Měsíc,“ řekl Chodas v rozhovoru pro Live Science.

Jedinou hrozbou by mohla být srážka s asteroidem

CNEOS identifikuje a sleduje blízkozemní objekty (NEO), jako jsou asteroidy a komety, aby zjistil, zda představují hrozbu pro Zemi, Měsíc nebo naše další vesmírné sousedy, uvádí se na webových stránkách střediska. K dnešnímu dni sleduje CNEOS přibližně 28 000 NEO – objektů, které se k Zemi přiblíží na vzdálenost 1,3 astronomické jednotky (120,9 milionu mil, tj. 194,5 milionu km).

„Kontrolujeme srážky mezi jakoukoli planetou a asteroidem a kontrolujeme srážky na Měsíci,“ řekl. Obecně jsou srážky asteroidů s Měsícem mnohem méně pravděpodobné než srážky se Zemí, protože naše planeta je hmotnější cíl se silnější gravitací. Zcestný vesmírný kámen, který by se smyčkou dostal do našeho vesmírného sousedství, by proto byl spíše přitahován k Zemi než k Měsíci, vysvětlil Chodas.

Při zvažování rizika, které představuje řítící se asteroid, záleží také na velikosti. Aby byl NEO klasifikován jako hrozba pro Zemi, musí mít podle NASA průměr alespoň 140 metrů (460 stop). A aby dopad asteroidu ovlivnil dráhu Měsíce, musel by být asteroid velký alespoň jako Měsíc sám, řekl Chodas.

„Měsíc je velký, takže by to musel být obrovský objekt, který by do něj musel narazit velkou rychlostí,“ řekl. „Muselo by do něj narazit něco, co by mělo stovky a stovky kilometrů v průměru.“

Naštěstí pro nás (a pro Měsíc) se žádný ze známých asteroidů ve sluneční soustavě nepřibližuje velikosti Měsíce. Největší známý asteroid je asi 70krát méně hmotný než Měsíc a podle NASA obíhá mezi Marsem a Jupiterem v hlavním pásu asteroidů, asi 112 milionů mil (180 milionů km) od Země.

To by mohlo vyloučit možnost, že by Měsíc vyvrátil asteroid ze sluneční soustavy, ale co kdyby ho vyvrátil objekt vytvořený člověkem?

Lidský vesmírný odpad končí na Měsíci

Jak se stalo, vyhořelý urychlovací stupeň rakety Falcon 9 společnosti SpaceX, který odstartoval v roce 2015, je v současné době na kolizním kurzu s Měsícem a očekává se, že do něj v březnu 2022 narazí, uvedl dříve server Live Science.

Segmentu rakety, který váží asi 4,4 tuny (4 metrické tuny), došlo palivo po umístění na oběžnou dráhu družice Deep Space Climate Observatory (DSCOVR), která slouží ke sledování zemského klimatu a slunečních bouří a je společným projektem NASA a Národního úřadu pro oceán a atmosféru. Nyní prázdná nosná raketa se bude pohybovat rychlostí přibližně 5 771 mph (9 288 km/h), až 4. března v 7:25 našeho času narazí do odvrácené strany Měsíce, a při dopadu by měl vzniknout kráter o průměru asi 65 stop (20 metrů), uvedl deník The New York Times.

Nicméně CNEOS pozorně sleduje trajektorii rakety, přestože běžně umělé objekty ve vesmíru nesleduje, uvedl Chodas pro Live Science.

„Provádíme některé výpočty speciálně pro tento objekt,“ řekl. „Tenhle je zajímavý pro sondu LRO [NASA Lunar Reconnaissance Orbiter], která obíhá kolem Měsíce a mohla by pořídit snímek kráteru, takže by rádi věděli, kam dopadne. A my můžeme vypracovat předpovědi, kam se podívat a kde bude ten kráter za měsíc.“

Vychýlení Měsíce z oběžné dráhy ve filmu Stroj času

V legendárním filmu Stroj času cestuje hlavní hrdina do budoucnosti, kde lidé provádí různé testy na Měsíci, během kterých se jim omylem povede vychýlit Měsíc z oběžné dráhy. Z této doby se musí co nejrychleji dostat dál. Jaký bude svět potom a jak bude vypadat? Doporučuji se podívat i na tento film.

Zdroj: https://www.space.com/could-moon-be-knocked-from-orbit-like-moonfall