Vědecky je cestování časem možné. Stroj času je ale zatím pouze na papíře..

Cestovat časem se zatím nikomu nikdy nepodařilo, přesto však tato myšlenka vzrušuje lidi už po staletí. Představa šance spatřit na vlastní oči události či osobnosti, které zná člověk jen z historických kronik, podněcuje fantazii umělců. Vědce zase fascinuje otázka, zda by byl takový čin teoreticky možný.

Všechny filmy, které se zabývají cestováním časem, ať už jde o Terminátora, Stroj Času, Návrat do budoucnosti, český snímek Zítra vstanu a opařím se čajem nebo o legendární seriál Návštěvníci, se musely po svém vypořádat s otázkou takzvaného časového paradoxu.

Jde o to, že pohyb v čase by představoval řadu problémů protivících se základním pravidlům fungování vesmíru: například když v minulosti zabijete nějakého svého předka, popřípadě zabráníte svým rodičům v setkání, nebudete existovat – ale pokud neexistujete, jak se můžete vracet v čase, abyste udělali to, co jste udělali?

Tomuto problému říkají filozofové „paradox dědečka“ a jde právě o to, že kdyby cestovatel v čase zabil, třeba omylem, svého dědečka předtím, než ten se potkal s cestovatelovou babičkou, nenarodil by se jeden z jeho rodičů, a tedy ani sám cestovatel.

Matematicky to jde, řekl student

Vědci i snílci si s touto otázkou lámou hlavu už dlouho, loni v září však jeden student fyziky přišel s matematickou teorií, která by ji podle něj mohla vyřešit. Tento student jménem Germain Tobar z Queenslandské univerzity v Austrálii prohlásil, že pracoval na tom, jak „umocnit čísla“, aby se časem dalo cestovat bez vzniku časových paradoxů.

„Klasická dynamika říká, že pokud víte, v jakém stavu se nacházel nějaký systém v určitou dobu, můžete znát i celou jeho historii,“ uvedl Tobar loni v září.

„Einsteinova teorie obecné relativity však předpovídá existenci časových smyček, kde se událost může sama o sobě nacházet v minulosti i v budoucnosti, což teoreticky obrací studium dynamiky na hlavu.“

Jeho výpočty ukazují, že časoprostor se může potenciálně přizpůsobit, aby se vyhnul paradoxům. Když si vezmeme jeden aktuální příklad: kdyby se například nějaký cestovatel v čase vydal do minulosti, aby zabránil pozdějšímu rozšíření nemoci (jako je třeba covid-19), pak by v případě úspěchu jeho mise vlastně neměla žádná nemoc, kvůli níž by se musel vracet v čase, aby ji porazil, vůbec vzniknout. Tím by došlo k časovému paradoxu.

Tobarova práce však naznačuje, že nemoc by se i přes zásah cestovatele v čase stejně nějakým způsobem rozšířila, jen třeba jinou cestou, čímž by časový paradox odstranila. Ať už by cestovatel v čase udělal cokoli, nemoc by nezastavil.

Vrátíme-li se k paradoxu dědečka, platilo by totéž – i kdyby cestovatel svého dědečka „zabil“, tento „atentát“ by se mu zkrátka nezdařil – dědeček by přežil, aby časový paradox nevznikl.

Tobarova práce zkoumá vliv deterministických procesů, kde každý následující stav nutně vyplývá z předchozího bez jakékoli náhodnosti, na libovolný počet oblastí v časoprostorovém kontinuu a ukazuje, jak obě uzavřené časové křivky, předpovězené Einsteinem, mohou být v souladu s pravidly klasické fyziky i svobodné vůle.

Jinými slovy – cestování časem by v Tobarově matematickém modelu mělo být teoreticky možné, ale ať by tento cestovatel v minulosti udělal cokoli, neměl by možnost dění v budoucnosti ovlivnit.

Matematicky to dává smysl i podle vedoucího Tobarovy práce, fyzika Fabia Costy z Queenslandské univerzity.

TIP: ASTRÁLNÍ CESTOVÁNÍ A ZKUŠENOSTI ČESKÝCH MISTRŮ

Výzkum pokračuje

Costa i jeho student pokračovali ve výzkumu dál, aby vyřešili problém s další hypotézou, podle níž by cestování v čase bylo možné, ale časoví cestovatelé by museli být omezeni v tom, co dělají, aby se jim zabránilo ve vytvoření časového paradoxu (s touto hypotézou si již v 50. letech minulého století pohrával například spisovatel Ray Bradbury ve své povídce Burácení hromu).

Podle Tobarova matematického modelu mají cestovatelé v čase svobodu a mohou si dělat, co chějí, ale paradoxy nejsou možné. „I když se pokusíte vytvořit paradox, události se přizpůsobí vždy tak, aby k nesrovnalostem nedocházelo,“ říká Costa. „Rozsah matematických procesů, které jsme objevili, ukazuje, že cestování časem je i se svobodnou vůlí v našem vesmíru logicky možné bez jakéhokoli paradoxu.“

Matematicky to možná funguje, ale nikdo zatím nezkonstruoval takový stroj, který by zvládl provést skutečný ohyb prostoru a času, jímž bychom se do minulosti dostali. Všechny stroje, které vědci dosud vymysleli, byly tak vysoce koncepční, že zůstaly pouze na papíře.

„Jednoho dne bychom se tam mohli dostat – Stephen Hawking o tom byl jistě přesvědčen,“ píše server Science Alert. „A pokud to uděláme, pak tento výzkum naznačuje, že bychom mohli dělat cokoli, co jsme kdy v minulosti udělat chtěli – a stejně by se to podle toho přizpůsobilo tak, aby se nic nestalo.“

Výzkum zveřejnil odborný titul Klasická a kvantová gravitace (Classical and Quantum Gravity).

Zdroj: denik.cz, autor: Jaroslav Krupka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *